Role designéra v post-industriální době

by admin on 04/27/2015

Pokud technologie ovlivňuje praxi designu, totéž lze říci o jejím vlivu na společnost, neboť v technologických převratech nacházíme základy revolucí ve struktuře společnosti. To je aspoň teze Daniela Bella, jednoho z nejvýznamějších sociologů 20. století a autora knihy The Coming of Post-Industrial Society1)BELL, The coming of post-industrial society: a venture in social forecasting. V této knize z roku 1973, tedy přibližně dvacet let před tím, než neznámý pracovník CERNu dostane nápad spojit technologii hypertextu a sítě Internet, Bell rozpoznává, že informace a teoretické znalosti mají ve společnosti a ekonomice čím dál tím větší vliv a hodnotu. Bell vidí tento vzrůstající důraz na imateriální kapitál jako pokračování procesu, ve kterém technologie přispívá k racionalizaci a vyšší produktivitě práce2)WEBSTER, Theories of the information society, s. 39, jež následně ovlivňuje dominantní typ pracovních příležitostí. Jako tři hlavní milníky tohoto procesu můžeme vidět období před průmyslovou revolucí, průmyslovou revoluci samotnou a období, ve kterém bychom se měli nacházet nyní; období, které vychází a následuje průmyslovou (industriální) revoluci — post-industriální doba.

Před průmyslovou revolucí byla obživa většiny lidí spojena s prací v zemědělství. Průmyslová revoluce poté umožnila, aby se pracovníci přemístili z práce na polích do větších měst, kde se zapojili do továrního systému3)Tamtéž. Využití nových technologií v podobě páry, elektřiny a ve 20. století počítačů vedlo ke zvýšení životní úrovně. Lidé si mohli dovolit utrácet své prostředky za služby, které dříve byly nemyslitelné: učitelé, nemocnice, zábava4)Tamtéž. Produktivita zmíněných technologií, doplněna automatizací, umožnila další „stěhování“ pracovních sil z továren do sektoru služeb, jehož funkcí bylo uspokojování nově vzniklých potřeb. Emergence sektoru služeb předznamenává „novou konfiguraci společnosti, takzvanou společnost služeb, která není zaměřena na průmyslovou produkci, ale na produkci služeb, především těch spojených se zájmem veřejnosti“5)IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 1. Tento vztah k lidskému faktoru je především kvalitativní. Zatímco industriální společnost představovala fordovský étos standardizace a masové výroby, post-industriální doba se snaží propagovat individualitu zákazníka a jeho potřeby. To nutně znamenalo transformaci zažitých praktik kapitalistické ekonomiky. Někteří autoři hovoří o „novém kapitalismu“, který můžeme souhrně nazývat jako post-fordistický, post-industriální, flexibilní či kognitivní6)Tamtéž, s. 1. Další jsou pak skeptičtější v tom, že by se kapitalismus zcela změnil; chápou tyto změny střízlivěji jako přirozeně navazující na kontinuitu, kde kapitalismus opevňuje své otěže a hegemonii. Tito autoři tak hovoří o spíše o „neo-fordismu“7)WEBSTER, Theories of the information society, s. 86. Otázkou je, zda skutečně můžeme zavrhnout teorie hlásající zásadní změny ve společnosti argumentem, který se odvolává na nemožnost přesně identifikovat hranice takové změny. Z teorie kreativity můžeme jasně usoudit, že veškerá (tvořivá) lidská činnost není tvořena ex nihilo, ale je vypracována postupně na jakési kontinuální ose jako forma evoluce. Jelikož každý technologický pokrok je kreativní činnost, pouze na základě logiky můžeme tvrzení, že současné změny ve společnosti a ekonomii jsou „pouze“ vývojem předešlých událostí, označit jako tautologii, která kromě své pravdivosti nemá příliš explanační síly. Dělit kontinuum na menší jednoznačné a diskrétní části tak spíše zní jako boj s větrnými mlýny; stejně jako diskrétní data vytvořená ze spojitého signálu jsou pouze aproximací, neboť spojitý signál je možno teoreticky dělit donekonečna. I když současné ekonomické a společenské uznáme jako součást starého a známého kapitalistického paradigmatu, informační technologie jsou jednoznačně výtvorem 20. století. Kromě umožnění proliferace sektoru služeb, jaké další změny ve společnosti informační technologie přinesly?

Tak především umožnily či urychlily vznik transnacionálních podniků a tím zároveň globalizaci ekonomiky. Operovat na mnoha místech světa vyžaduje vybudování komunikační infrastruktury; bez rychlé delegace informací si nelze představit ani služby v oblastech bankovnictví, financí, pojištění a reklamy8)WEBSTER, Theories of the information society, s. 74. Globalizace ekonomiky má také za následek, že dřívější trhy uvnitř jednotlivých států a skládající se z několika dominantních firem, nyní čelí konkurenci ze strany nadnárodních společností. Zajištěná infrastruktura smazává hranice a vzdálenost. Dává tím možnost outsourcování, čímž se snížují náklady na výrobu. Pouhá kapacita výroby v globalizované ekonomice nestačí; důležitým faktorem je schopnost navýšit cenu zboží9)Tamtéž, s. 83. Dle Lestera Thurowa jsou to tzv. „brainpower industries“, tedy obory využívající mentální kapacitu ke své činnosti, které jsou schopné přidat hodnotu produktům10) Tamtéž, s. 84. Těmito obory jsou například produkce médií nebo vývoj počítačového software11)Tamtéž. Myšlení a produkce nových produktů se tak stává jedním a tím samým12)IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 2. Zde nacházíme opodstatnění adjektiva „kognitivní“, kterým jsme nazvali současnou společnost a ekonomickou produkci. Navíc se tím zdůrazňuje posun od industriální investice v produkci materiálních hodnot k post-industrální době, ve které imateriální znalosti (informace) a kreativní činnost jsou primární aktéry schopnými generovat hodnoty13)Tamtéž. Tyto hodnoty mohou vyústit buď v imateriální produkt (například software) nebo produkt fyzický.  V obou případech ale pozorujeme zvýšenou důležitost tzv. kulturních motivů14)WEBSTER, Theories of the information society, s. 92, včetně poptávky po „estetizaci“ a „sémantizaci“ produktů15)IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 1. Pro tuto roli v post-industriální společnosti jsou výborně vybaveni designéři. Již z předešlé analýzy v této práci jsme se dozvěděli, že každá kreativní činnost vyžaduje znalost domény, ve kterém chce člověk být kreativní. Designéři jsou nejen schopni analyzovat informace, ale jsou především cenní v generování informací nových. Předmětem designu již od počátku byla tvorba estetické formy, která má i určitou funkci a funkce implikuje význam, důvod, proč by někdo měl produkt využívat.

Pokud post-industriální ekonomie požaduje po společnostech, aby investovaly své hmotné i lidské zdroje do inovací, zdá se, že design může posloužit jako „globální aktivita produkující stálé strategie pro inovace (estetické, funkční, technologické nebo komerční)16)Tamtéž, s. 3. “ Design tak opouští své místo „dekoratéra“, jež bylo tak rozšířené pro dnes již zastaralý mód produkce industriálního věku, a stává se v globalizované ekonomice ideálním oborem, který dokáže interpretovat obchodní, technologické a estetické požadavky pro potenciální zákazníky. Design se tak může stát „vědou pro inovace“, případně jak design nazval laureát Nobelovy ceny Herbert A. Simon — „vědou umělého“.

Pokud současný i budoucí úspěch firem závisí na designu, co všechno může nabídnout a jaké jsou jeho metody? Firmy velmi nepravděpodobně ponechají svůj osud lidem, kteří se ve své práci řídí zcela intuitivně. Teorie kreativity nám prozrazuje, jak se rodí počáteční nápad, ale jak design mění nápad ve výsledný produkt? A je to vše skutečně v silách designu? Victor Papanek v roce 1971 pronesl: „V této době […] se design stává mocným nástrojem, s nímž člověk tvaruje své náčiní a prostřední (potažmo také společnost a sebe sama). To od designérů vyžaduje velkou sociální a morální odpovědnost“17) KOTALOVÁ, Problematika ekologicky odpovědného designu v Česku, s. 81. Vskutku, tuto zodpovědnost začalo být nutné podložit vědeckými poznatky a empirickými údaji.

Po druhé světové válce se mnoho informací z výzkumu, který byl během války zaměřen na vývoj zbraní a přislušenství, začaly využívat i pro komerční sektor. V období studené války se velká část lidského kapitálu a kreativity věnovala do vesmírného výzkumu; především po úspěšném vypuštění prvního sovětského satelitu, na které Spojené státy reagovaly stimulací výzkumu kreativity a kreativních metod18)BAYAZIT, Investigating Design: A Review of Forty Years of Design Research, s. 17. Proto od 60. let pozorujeme zájem o vnitřní fungování procesu designu, jelikž designéři se již nemohli pouze spoléhat na své schopnosti navrhnout produkt19)Tamtéž, s. 18. Formují se první pokusy o pojetí designu teoreticky — zrod designových teorií a metod.

Zdroje:

BAYAZIT, Nigan. Investigating Design: A Review of Forty Years of Design Research. Design Issues [online]. 2004, vol. 20, issue 1, s. 16-29 [cit. 2015-04-26]. DOI: 10.1162/074793604772933739.

BELL, Daniel. The coming of post-industrial society: a venture in social forecasting. New York: Basic Books, xiii, 507 p. ISBN 04-650-1281-7.

IMBESI, Lorenzo. Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation. sd.polyu.edu.hk. Dostupné z: https://www.academia.edu/1089486/Design_for_Post-Industrial_Societies

KOTALOVÁ, Kateřina. Problematika ekologicky odpovědného designu v Česku. In: JANEČKOVÁ ..]., [ed.: Mariana Dufková … Autoři textů: Michaela Jehlíková..]. KDUE VŠUP 2008 – 2011: texty z diplomových prací studentů Katedry dějin umění a estetiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Praha: Vysoká Škola Uměleckoprůmyslová, 2011, s. 81-105. ISBN 9788086863573.

WEBSTER, Frank. Theories of the information society. 3rd ed. New York: Routledge, 2006, viii, 317 s. ISBN 04-154-0633-1.

 

Poznámky   [ + ]

1. BELL, The coming of post-industrial society: a venture in social forecasting
2. WEBSTER, Theories of the information society, s. 39
3. Tamtéž
4. Tamtéž
5. IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 1
6. Tamtéž, s. 1
7. WEBSTER, Theories of the information society, s. 86
8. WEBSTER, Theories of the information society, s. 74
9. Tamtéž, s. 83
10. Tamtéž, s. 84
11. Tamtéž
12. IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 2
13. Tamtéž
14. WEBSTER, Theories of the information society, s. 92
15. IMBESI, Design for Post-Industrial Societies: Re-Thinking Research and Education for Contemporary Innovation, s. 1
16. Tamtéž, s. 3
17. KOTALOVÁ, Problematika ekologicky odpovědného designu v Česku, s. 81
18. BAYAZIT, Investigating Design: A Review of Forty Years of Design Research, s. 17
19. Tamtéž, s. 18

No comments yet.

Write a comment: