Archived posts in ' "Umění"

Back home

Je design umění nebo technologie?

04/13/2015

Bauhaus integroval umění a technologii, aby vychovával společensky užitečné designéry připravené pro požadavky trhu. Jednalo se ale o staronové spojení, mohli bychom říci reunifikaci. Umění a technologie byly přinejmenším od dob renesance od sebe odtrženy. Oba obory si vytvořily své vlastní metody a kulturu. Zatímco věda byla založená na racionálních postupech, kvantifikovatelných a „tvrdých“ empirických datech, umění zdůrazňovalo subjektivitu, interpretaci a estetično. Průmyslová revoluce toto odtržení jen umocnila; především se svou filosofií dělby práce a představou, že výrobu lze rozkouskovat na menší části, které lze jednotlivě optimalizovat. Tříštění výroby a návrhu dovedl do dokonalosti Henry Ford, který proslul svým prvním modelem T. Ford aplikoval vědecké myšlení na továrenský management; zavedl standardizaci všech kroků a částí, které vedly k montáži výsledného automobilu. Každý pracovník měl vyhrazené místo a specializaci u pásu, kde by jakékoliv narušení předem daných kroků zpomalilo celou výrobu. Dokážeme si tak představit, jakým neexistujícím prostorem pro invenci a kreativitu byl u pásu každý pracovník (ne)vybaven.

No Comments

Jak a proč design?

04/13/2015

V českém jazyce je slovo design chápáno konotací, která vyjadřuje estetické hodnoty či kvality popisovaného objektu. Tedy, pokud je něco designové, většina podvědomě tím cítí, že do výroby onoho objektu bylo vloženo něco navíc. To navíc je um a umělecký talent odborníka-designéra. V angličtině ale stejné slovo vyjadřuje také jakýkoliv návrh, plán či tvorbu. Nicméně „design“ v obou jazycích vždy implikuje, že za návrhem či tvorbou se skrývá tvůrce.

Z historického hlediska můžeme design vidět jako činnost, která „spočívá v navrhování věcí utvářející prostor našeho bytí“. Lze jej ale interpretovat nejen jako historii objektů, ale také jako historii určitého druhu myšlení — designového myšlení.

No Comments

T. S. Eliot, evoluce a kreativita

03/1/2015

Že ona neposedná náchylnost ke kreativní činnosti je přenositelná napříč médii bylo dokázáno empiricky i teoreticky. Až příliš často vídáme jednotlivce, jejichž hlavní fokus kreativity je doprovázen dodatečnými svalovými vlákny vědomí, které se mohou upnout i na doplňkové působnosti. Einstein nedal dopustit na své housle, William Blake zas definoval romanticismus po peru i po štětci, Goethe byl poslední univerzální génius (Serge Gainsbourg také mnohé zkusil) a ruská avantgarda razila svou vizi všemi možnými způsoby. Nemůžeme si nepovšimnout, že kreativita se rozplývá především v podobných nádobách: vizuální umělec zakusí sochařství, malbu, architekturu, design; hudebník bude sečtělý v mnoha nástrojích; a literát může psát poezii pro vzdělané, elitní obecenstvo nebo scénáře pro masovou konzumaci pro sobotní večery. Není tak náhoda, že existuje teoretické pojednání zabývající se poezií, jehož tezi můžeme bez výčitek aplikovat na kreativní činnost obecně.

No Comments