Archived posts in ' "Kreativita"

Back home

Jak a proč design?

04/13/2015

V českém jazyce je slovo design chápáno konotací, která vyjadřuje estetické hodnoty či kvality popisovaného objektu. Tedy, pokud je něco designové, většina podvědomě tím cítí, že do výroby onoho objektu bylo vloženo něco navíc. To navíc je um a umělecký talent odborníka-designéra. V angličtině ale stejné slovo vyjadřuje také jakýkoliv návrh, plán či tvorbu. Nicméně „design“ v obou jazycích vždy implikuje, že za návrhem či tvorbou se skrývá tvůrce.

Z historického hlediska můžeme design vidět jako činnost, která „spočívá v navrhování věcí utvářející prostor našeho bytí“. Lze jej ale interpretovat nejen jako historii objektů, ale také jako historii určitého druhu myšlení — designového myšlení.

No Comments

Historický kontext a mýtus kreativity

03/17/2015

Předtím, než dokážeme naplno ocenit současný vědecký výzkum a od druhé poloviny 20. století1)SIMONTON, The Psychology of Creativity: A Historical Perspective, s. 3 stále vzrůstající plodnost akademického diskurzu na téma kreativity, musíme se ponořit do mytologie, které se kolem kreativity a kreativních jedinců vytvořila. Tato historická exkurze nám ukáže, že koncept kreativity je historicky velice nestabilní a úzce provázán s tím, jaké historické, sociální a kulturní prostředí byly v určitém okamžiku dominantní. Současný výzkum jednoznačně souhlasí s tím, že pro porozumění kreativitě nestačí nejen zkoumat faktory ovlivňující kreativitu jedince, ale též brát v potaz kontext, ve kterém jedinec tvoří. Tento přístup podpořil vznik mnoha nových holistických, systémových teorií, včetně evolučních pohledů, které vidí kreativní myšlení především ve světle darwinovských procesů, případně teorií, které nahlížejí na vývoj kreativního myšlení jako ekologii kreativity.

Poznámky   [ + ]

1. SIMONTON, The Psychology of Creativity: A Historical Perspective, s. 3
No Comments

T. S. Eliot, evoluce a kreativita

03/1/2015

Že ona neposedná náchylnost ke kreativní činnosti je přenositelná napříč médii bylo dokázáno empiricky i teoreticky. Až příliš často vídáme jednotlivce, jejichž hlavní fokus kreativity je doprovázen dodatečnými svalovými vlákny vědomí, které se mohou upnout i na doplňkové působnosti. Einstein nedal dopustit na své housle, William Blake zas definoval romanticismus po peru i po štětci, Goethe byl poslední univerzální génius (Serge Gainsbourg také mnohé zkusil) a ruská avantgarda razila svou vizi všemi možnými způsoby. Nemůžeme si nepovšimnout, že kreativita se rozplývá především v podobných nádobách: vizuální umělec zakusí sochařství, malbu, architekturu, design; hudebník bude sečtělý v mnoha nástrojích; a literát může psát poezii pro vzdělané, elitní obecenstvo nebo scénáře pro masovou konzumaci pro sobotní večery. Není tak náhoda, že existuje teoretické pojednání zabývající se poezií, jehož tezi můžeme bez výčitek aplikovat na kreativní činnost obecně.

No Comments